Historie zámku

Písemné prameny zmiňují Ploskovice již v jedenáctém až třináctém století. Na konci 12. století patřily Ploskovice šlechtici Hroznatovi, který je v roce 1188 daroval řádu johanitů. Johanité si tady postavili opevněné sídlo – komendu, v čele s komturem. Johanité opustili svou komendu na jaře 1421, kdy sem zavítal Jan Žižka se svými vojáky. V roce 1424 získal komendu loupeživý rytíř Ješek a následně v zástavu husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. Před rokem 1456 johanité zástavu vykoupili a na čas komendu opět drželi. Ovšem začali ji sami zastavovat a zástavním majitelem se stal i Adam Ploskovský z Drahonic, který krutě vykořisťoval své poddané. Roku 1496 došlo k lidovému povstání a poddaní si zvolili za svého ochránce Dalibora z Kozojed. Poddaní dobyli tvrze, pana Adama zranili, zajali ho a donutili ho k propuštění z poddanství. Dalibor z Kozojed se jich ujal a rovněž spravoval Ploskovice. Feudální zvyky mu ale moc nenahrávaly a zemský hejtman ho nechal zajmout, uvěznit a roku 1498 byl odsouzen k trestu smrti a popravili ho stětím mečem. Daliborova odvaha a čin se staly námětem pro stvoření legend a později i uměleckých děl – stal se hrdinou Smetanovy opery nebo knihy Starých pověstí od Aloise Jiráska. Jeho jméno si dávaly pěvecké spolky i hudební časopis z roku 1858. Johanité vlastnili zámek do roku 1545.

V další době se na zámku střídali majitelé. Mezi ně patřil i Jan Habart Kostomlatský, který nechal tvrz předělat na renesanční zámek. Patřil však k odpůrcům císaře a po Bílé hoře přišel díky konfiskaci o Ploskovice. Císař prodal panství Jindřichu Šlikovi z Holiče, po jeho smrti zdědila jeho majetek panovačná dcera Marie Sidonie, která Ploskovice prodala roku 1663 vévodovi Juliu Jindřichu Sasko-lauenburskému.

Roku 1665 se po smrti svého otce ujal panství jeho syn Julius František. Ten jmenoval vévodu Matesa Rosslawa zdejším hejtmanem. Nebyl poddanými oblíben a roku 1680 došlo k povstání. Poddaní vyslali k císaři delegaci a na základě stížnosti přikázal vévodovi  vyšetřit hejtmanovi vše prošetřit. Mezitím však začalo vyšetřování a zatýkání poddaných, z nichž se čtyři popravili. Roku 1685 se přece jenom vévoda rozhoupal k prozkoumání hejtmanova hospodaření. Rosslaw utekl a zažádal o azyl v dominikánském klášteře v Litoměřicích, nebyl jimi vydán k trestnímu stíhání, ale brzy zemřel mezi klášterními zdmi.

Po smrti pána v roce 1689 se o jeho majetek podělily dcery. Ploskovice připadly Anně Marii, manželce toskánského velkovévody Gastona III.  z rodu Medicejských. Rozhodla se postavit v Ploskovicích nový zámek podle vzoru přepychových šlechtických sídel v zahraničí. Jednalo se o velmi nákladnou stavbu, o jejíž výstavbě se mnoho neví. Zachoval se pouze dokument o dokončovacích pracích z roku 1725. Během této doby vznikly terasy, ozdobné zahrady, grotty, sochy, vodotrysky, kryté chodby atd. Anna Marie Františka Toskánská zemřela roku 1741 a panství se ujala díky dědictví její dcera.

Anna Marie Karolina si vzala za manžela vévodu Ferdinanda Bavorského. Po její smrti převzal v roce 1753 majetek Kliment František, avšak roku 1770 panství připadlo Maxmiliánu Josefovi III. z rodu Wittelsbachů. Šlechta tady již nesídlila a o panství se starali správcové. Docházelo k dalšímu vykořisťování poddaných a nepokoje vyvrcholily vzpourou v roce 1775. Povstání bylo potlačeno vojskem a krutý správce zůstal bez potrestání. Vůdcové sedláků si naopak vysloužili sto ran holí. Dva z nich trest nepřežili a ostatní odsoudili k jednoročnímu vězení. Posledním majitelem z rodu Wittelsbachů se stal Josef IV. Zweibrückenský.

Roku 1816 došlo ke zboření  starého zchátralého zámku v Ploskovicích. Novým majitelem se roku 1849 stal rakouský císař Ferdinand I. Habsburský. Zámek se začal obnovovat a rozšiřovat, aby vyhovoval tehdejším trendům a potřebám. Stavby se ujal pražský stavitel Jan Bělský za asistence architekta Josefa Pokorného. Zámek vyrostl o jedno patro, vznikl nový pavilon na konci arkádové galerie na východě, změnily se pokoje. O malířské práce se postaral Josef Navrátil se svým synem Antonínem a malíři J. Duchoslavem, Leopoldem, Gesslerem, Gellnerem a Eduardem Milým. Sochařské a štukatérské práce zajišťovali Václav Levý s Josefem Effenbergerem a Josefem Svobodou. Nábytkářství a čalounictví si vzal na starost dvorní dekoratér Josef Veselý. Drapérie a tapety si vybírala sama císařovna. Císař a jeho dvůr se poprvé objevili na Ploskovicích v květnu 1854. Roku 1878 převzal Ploskovice synovec císař František Josef I.
Listopad 1918 se stal časem okupace Bürgerwehrem z Litoměřic a objekt zámku byl značně poničen a zpustošen. Po vzniku československého státu začala konfiskace císařského majetku. Zámek spravoval stát a sloužil jako letní sídlo ministra zahraničních věcí. Východní pavilon se přeměnil na českou školu a hospodářský dvůr na státní statek. V roce 1938 obsadila Ploskovice německá nacistická vojska. Areál  se nevhodně stavebně upravoval a také ničil. Po osvobození se zámek stal opět  státním majetkem a  roku 1952 převzala zámek a zahrady státní památková péče, která zajišťovala úpravy, aby se začátkem šedesátých let mohl zámek Ploskovice zpřístupnit veřejnosti.

 

Tip kam za historií – jedině na hrad Křivoklát

Hezké zajímavé prohlídkové okruhy, kde se dozvíte spousty informací o historii hradu Křivoklát a celého okolí. Víte, že první zmíky o hradu se datují již kolem roku 1110?